5„Teď odcházím k Tomu, který mě poslal, a nikdo z vás se mě neptá: ‚Kam jdeš?‘ 6Kvůli tomu, co jsem vám řekl, naplnil vaše srdce zármutek. 7Říkám vám ale pravdu: Je pro vás lepší, abych odešel. Když neodejdu, nepřijde k vám Utěšitel; když ale odejdu, pošlu ho k vám. 8Až přijde, odhalí světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud. 9Hřích, že nevěří ve mne; 10spravedlnost, že jdu k Otci a už mě neuvidíte; 11a soud, že vládce tohoto světa je již odsouzen.
12Ještě vám mám mnoho co říci, ale teď to nemůžete unést. 13Až ale přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy. Nebude totiž mluvit sám od sebe, ale řekne vše, co uslyší – oznámí vám i věci budoucí. 14On mě oslaví, neboť vám oznámí, co přijme ode mě. 15Všechno, co má Otec, je mé. Proto jsem řekl, že vám oznámí, co přijme ode mě.
Bratři a sestry,
v dnešním oddílu, určeném pro 4. neděli po Velikonocích, nás sám Ježíš uvádí do tajemství Ducha svatého a víry v trojici. Na začátku oddílu nemluví o Duchu, nýbrž o svém kříži. Tak, jako na mnoha jiných místech Janova evangelia se i zde setkáváme s dvojí rovinou. Ježíš mluví o cestě na kříž jako o odchodu k Tomu, který jej poslal. Avšak učedníci slyší jen slova o přicházejícím Ježíšově utrpení a jeho budoucích strastech a jejich srdce naplňuje zármutek.
Bez Ducha svatého je to s námi stejné jako s učedníky. Z evangelií vystupuje před naše oči jen pozemský Ježíš, jeho dějinný příběh končící na kříži a následné utrpení jeho církve. Víc nedokážeme tzv. vědecky zachytit. Učedníci zůstávají beze slov před skutečností jeho cesty k Otci, které rozumějí právě jen jako cestě na kříž. Nikdo z učedníků se neptal: „Kam jdeš?“ Hrůza z pomyšlení na události, o kterých Ježíš mluvil, jim zavřela ústa. V kříži vidí stejně jako Petr ztroskotání Ježíšovy cesty. To je ta známá scéna, kdy Ježíš předpovídá své utrpení. Petr si ho vezme stranou a říká: „Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát.“ Židé učedníky přesvědčují, že kříž je právě dokladem toho, že Ježíš nebyl Mesiáš – spasitel.
Bez Ducha svatého stojíme před Kristovým křížem beze slov, jako před prohrou všeho, po čem člověk touží. Ježíš nás však oslovuje: „Říkám vám však pravdu, prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám.“ Ježíš musel odejít na kříž, abychom mohli přijmout Ducha svatého. Teprve Duch svatý zjevuje smysl kříže. Ten není ztroskotáním, nýbrž oslavením.
Duch svatý zjeví ještě mnoho dalších věcí, které však učedníci v této chvíli nejsou schopni snést. Až po vzkříšení porozumějí mnohému z Ježíšových slov a z jeho života. Čím plněji nás Duch svatý uvádí do víry ve Vzkříšeného, tím hlouběji rozumíme jeho slovům a činům, tím těžší břemena uneseme.
Je nám zaslíbeno, že Duch svatý, Duch pravdy, uvede svým příchodem učedníky - i nás ve „veškerou pravdu“. Plnost pravdy je to, co bylo světu zjeveno v Ježíši Kristu, jak o něm svědčí Písma. To je pravda plná, která stačí pro naše spasení.
Duch svatý, který je v plném obecenství s Kristem a jeho Otcem, zjevuje v Slovu jen to, co od nich uslyší. Nepůjde však jen o pouhé vzpomínání na to, co Ježíš činil a mluvil, Duch bude ukazovat i cestu do budoucnosti a pomáhat správně se rozhodovat. Duch, Syn i Otec mají všechno společné. Co Duch zvěstuje, patří stejně Otci i Synu. Cílem Ducha svatého je oslavit Syna i Otce, když vydává svědectví o Božím zjevení v Ježíši poníženém a povýšeném.
To vše zjevuje učedníkům a pronásledované a zarmoucené církvi Duch svatý - Utěšitel, aby je potěšil. Jako by Ježíš říkal učedníkům i nám: „Nebojte se světa, těch, kteří Krista ukřižovali, kteří se posmívají jeho kříži. Duch utěšitel a advokát se bude Kristova kříže, Kristovy pře zastávat tam, kde na to sami nebudeme stačit. Bude ve světě předvádět moc Kristova kříže. Usvědčí svět, že těžce zhřešil, když jej ukřižoval, neboť tím odmítl Boží milosrdenství. Usvědčí svět z toho, že se mýlil, když pokládal za čin spravedlnosti pověsit Ježíše jako rouhače na kříž. Učinil to, poněvadž nepoznal v Ježíši Mesiáše, spasitele, který odešel k Otci, byl oslaven a tak „ospravedlněn v Duchu“. Usvědčí svět ze soudu, neboť na kříži nebyl souzen člověk Ježíš, posedlý ďáblem, ale na kříži Ježíš přemohl a odsoudil vládce tohoto světa. Kříž není fiaskem. Je zjevením Boží lásky, kterou svět odmítl, je Kristovým oslavením, prokázáním Boží spravedlnosti a Božího vítězství nad temnými silami světa.
Tak Duch svatý, Utěšitel, potěšuje svůj lid a obhajuje Kristův kříž a usvědčuje ty, kdo na něj útočí a Ježíše jako spasitele odmítají. V zápase o Kristovu při ve světě nejsme sami. Smíme spoléhat na pomoc Ducha. On se Kristovy pře zastane.
Ač je Kristus a jeho lid stále ohrožován a ze světa vytlačován, přece není a nemůže být světem zlikvidován. Ve verši 11. se říká: „Vládce světa je již odsouzen.“ Ježíš je trvale světlem ve tmách a každé v generaci přináší záchranu mnohým. Ani jeho evangelium není zapomenuto, pohřbeno do
minulosti, nedá se k nepoznání zdeformovat našimi představami. Od Otce a Syna posílaný a na svět přicházející Duch svatý se sám stará o to, aby evangelium v každé době znělo čistě, plně a živě. Jeho působení je ovocem Ježíšova odchodu k Otci. Tato cesta přes kříž k vítězství je jednou provždy dokonána.
Duch svatý jako třetí božská osoba. Někdy je nám těžko jeho osobu pochopit. Boha si můžeme představit jako Stvořitele; Ježíše jako člověka, který nám byl ve všem podobný kromě hříchu. S Duchem svatým to už je těžší. Ducha svatého poznáme nejspíš podle jeho působení. Všude tam, kde lidé vděčně přijímají Boží slovo, kde se podle něj snaží žít, kde se modlí a zpívají Bohu; tam, kde lidé nejsou lhostejní jeden k druhému – všude tam působí Duch svatý. Působení Ducha svatého zažíváme v našich shromážděních - alespoň v to doufám.
To, jak našli noví lidé cestu do našeho společenství – to je působení Ducha svatého. To, jak byl zbudován náš sbor, je působení Ducha svatého. Nebýt Jeho působení, lidé by nikdy v Krista neuvěřili. Každý z nás může vyprávět o Jeho působení ve svém životě. Od některých z vás jsem toto krásná vyprávění slyšela. Duch svatý dává dohromady lidi, kteří by se jinak společně vůbec nesešli. Překonává bariéry našich povolání, společenského postavení i názorů.
Duch svatý nedělá rozdíly mezi lidmi. Je to právě on, který nás spojuje s lidmi všech jazyků i barev pleti. Vzpomeňme na různé zahraniční návštěvy, které k nám zavítaly. I když často mluvíme každý jiným jazykem, přesto si navzájem rozumíme. V Duchu svatém tvoříme jedno Kristovo tělo. Tvoříme je už zde na zemi a jednou v plnosti budeme u našeho nebeského Otce. Amen